Sloh nás baví – PŘÍBĚHY Z KARET

Jedná se o AKTIVITU K ROZVOJI SLOVNÍ ZÁSOBY A FANTAZIE

Soubor obsahuje celkem 48 karet, z nichž si žáci vylosují jednu a nejprve odpovídají na otázky typu: Co vidíš na obrázku? Jaké emoce z něj cítíš? Jak na tebe obrázek působí? Co se asi stalo? Co bude dál?

Jakmile zvládnou odpovědi, začnou psát příběh. Ukázky několika prací si můžete přečíst.

Tato aktivita se mi osvědčila ve třídách, kde byli žáci pasivní, nedokázali vytvořit krátké vypravování a hlavně jim chyběla fantazie. Dnes je s nimi úplně jiná práce a vždy se na takto zaměřenou hodinu těší.

                                                                                                               Mgr. Ivona Průšová

                          

 

Kouzelný obrázek

Bylo středeční odpoledne, když jsem se vracel autobusem ze školy. U dveří jsem vyzvedl z poštovní schránky letáky a odložil je na stůl v jídelně. Při pokládání letáku vypadl malý obrázek knihovny s nebem. Hned jsem si řekl, že by to byla krásná záložka do knihy, kterou mám rozečtenou. Tak se i stalo a obrázek jsem vložil do knihy. Večer jsem ulehl do postele, začal číst knihu a obrázek přidržoval palcem. Stále mě něco nutilo podívat se důkladně na tuto záložku. Zahleděl jsem se a začal si všímat detailů – vysokých knihoven plných knih stoupajících až do nebe a halících se částečně do mraků. Cítil jsem z toho něco magického, tajemného a zároveň uklidňujícího. Je to jako taková cesta životem, kdy se člověk celý život učí novým poznatkům a zkušenostem, aby došel až na konec. Létající ptáci vyjadřující svobodu, volnost a pocit něčeho příjemného. Mráčky kolem knih jsou jako životní situace, které nejsou vždy pozitivní, ale mohou vyjadřovat nějaké překážky nebo komplikace v průběhu života. Slunce v pozadí působí vždy jako pozitivní prvek, který působí uklidňujícím dojmem. Obrázek mi říká, vzdělávej se, uč se celý život a je jen na tobě, kterou cestu-knihovnu si vybereš. Někde je cesta téměř bez mráčků, jinde je mráčků více. Myslím si, že je to tak i v životě. Jakou si člověk zvolí a vybere cestu, tak je ten život pestrý či jednotvárný. A co bude dál, co bude na konci? Bude to volnost porozumění, cíl naší cesty? Najednou jsem sebou cuknul a zjistil, že mi kniha s obrázkem spadla na zem. Jak jsem se hluboce zasnil, tak jsem u toho asi usnul. Sebral jsem knihu i záložku ze země a pokračoval v četbě.

                                                                                                                                 Bílek, VIII. A

 Kouzelná knihovna

Byla jednou jedna knihovna, která měla poličky, a v nich byly knihy. Knihovna vedla až do nebe, kde byly mraky, slunce a ptáci. Tato knihovna nebyla tak obyčejná, ale byla kouzelná. Každá kniha měla své místo podle žánru, například fantasy, pohádkové, dobrodružné, romantické, detektivní, poetické. Jsou kouzelné, protože když otevřete jakoukoli z těchto knih, objevíte se v jejím příběhu. Já jsem jednu takovou knihu otevřel a ocitl jsem se v království, ve kterém byli všichni smutní, protože zmizela princezna. I když jí vojáci hledali, stejně ji nenašli. Jednoho dne přijel na koni princ ze sousedního království. Dozvěděl se, že princezna zmizela, a tak se rozhodl, že ji najde. Hned druhý den vyrazil na cestu a dojel do vesnice, ve které bydleli malí skřítci. Ti byli milí a laskaví, a tak u nich přespal. Další den ho přepadli loupežníci, ale protože princ uměl dobře s mečem, tak je porazil. Jel dál a cestou narazil na velkou skálu. Sesedl z koně a šel se opatrně podívat do jeskyně. V jeskyni byla svázaná princezna. Princ popošel k ní, ale ta mu řekla, ať uteče. Nechtěl ji tam nechat, a tak se zeptal, proč má utéct a nechat ji tady. Princezna řekla, že ji odnesl z království drak, který ji tady uvěznil, protože ji chce sníst. Když to princ uslyšel, napadlo ho, že utečou, s čímž princezna nesouhlasila, protože věděla, že by je drak pak sežral oba. Najednou se objevil v jeskyni drak a princezna se lekla. Princi nic jiného nezbývalo než s drakem bojovat. Rychle vytáhl meč a než se drak nadál, dostal první zásah a po druhém upadl mrtev na zem. Princezna byla šťastná, že je volná, že ji princ zachránil. Pak se vrátili domů a byla svatba. Nakonec to přece

jen dobře skončilo a zlo opět bylo poraženo dobrem. Tím příběh končí. V klidu jsem se tedy mohl vrátit zpět do knihovny a přemýšlet o tom, jakou knihu si otevřu příště.

                                                                                                                      Horák, VIII. A 

Příběh draka

Byl deštivý jarní den a na svět přišel malý dráček, který se jen usmíval. Maminka z něj měla radost, ale trápilo ji, že neměl kamarády. Přihlásila ho tedy do dračího kroužku a myslela si, že si tam nějaké kamarády najde. Dráček chodil domů pořád smutný a maminka nevěděla, co se děje. Tak si jednoho dne sedli k ohni a popovídali si. Drak všechno mamince řekl , prožíval ty nejtěžší 3 měsíce sám, bál se jí to říct, že se mu všichni smějí, a tak to nechal zajít až tak daleko, že ho začali tlouci. Z kroužku nakonec odešel. Uběhlo pár let a z malého dráčka se stal velký drak. Kamarády stále neměl. Jednoho dne poznal super partu draků, se kterými si rozuměl a měli se všichni navzájem rádi. Parta dělala draka šťastným. Jednou ho ale zaskočila smutná zpráva. Museli přelétnout na jiné území. Bylo to hodně daleko od místa, kde vyrůstal. Drak byl velice smutný, protože ztratil nejen domov, který měl rád, ale hlavně kamarády, na které tak dlouho čekal.

 

                                                                                                                                                                                                            K. Cvrčková, VIII. A

Aktualizováno: 18. 12. 2019 — 15:28
Základní škola Františka Kupky, Dobruška © 2018