LVVZ 2022 8. ročník – 6. den

Vážení čtenáři, dovolte nám, abychom Vás seznámili s průběhem našeho lyžařského výcviku, pro tentokrát se dnem šestým – bohužel posledním.

Pro dnešek nám asi počasí chtělo připomenout, že se paní zima stále nechce vzdát své nadvlády, a den začal poměrně hustou chumelenicí. Sice to podle dostupných informací nedosáhlo intenzity, kterou se představila v Dobrušce, ale ani tady to nebylo zrovna málo.

Jako již tradičně na každém lyžáku je poslední den věnován tzv. „závodu“, jehož cílem je prověřit získané lyžařské či snowboardové dovednosti všech frekventantů. Mírné problémy způsobilo výše zmíněné počasí, které bylo příčinou obtížné viditelnosti vytyčené trati. Jako obvykle si s tím však všichni frekventanti s bravurou poradili a „závod“ úspěšně absolvovali. Dosažený čas samozřejmě nebyl vůbec prioritní. Nejdůležitější byl ten skvělý pocit ze zvládnutí trati a prokázání toho, že LVVZ splnil svůj primární účel. Poté ještě probíhalo nezbytné uvolnění formou „volných jízd“, a pak jsme se již přesunuli na penzion.

Tam pro nás byl připraven oběd v podobě výborného guláše. Následujícím bodem programu bylo vyhlašování výsledků závodu. Ano, byli vyhodnoceni nejlepší účastníci v mnoha kategoriích, ale také největší bojovník či frekventanti s nejlepším zlepšením svých dovedností. Největší radost nám všem udělali naprostí začátečníci, kteří se v neděli postavili na lyže poprvé a dnes již s bravurou sjížděli sjezdovku i projížděli vytyčenou trať. Když už si žáci mysleli, že je všemu konec, tak v jejich řadách zavládlo „velké zděšení“. Bylo jim totiž oznámeno, že si mají přinést papír a psací potřeby, jelikož bude následovat písemný test. Uklidnili se až v okamžiku, kdy zjisti, že se jedná o zpětnou vazbu pro nás i instruktory, o to, co bychom případně měli v příštích kurzy zlepšit.

Pak už přišel ten smutný okamžik, kdy se s námi instruktoři rozloučili a odjeli do svých domovů. Pro nás to však ještě konec nebyl. Přišla zřejmě nejobtížnější část kurzu, kdy si museli frekventanti sami zabalit všechny věci a dokonale uklidit své pokoje. Mnozí poprvé v životě bez pomoci maminek. Musím přiznat, že to téměř všichni zvládli velmi dobře. Poté už jsme pouze čekali na příjezd autobusu od pana Jarkovského. Cca tříhodinová cesta domů proběhla překvapivě v naprostém klidu (asi jsme je za ten týden dostatečně unavili).

V Dobrušce již na všechny čekali rodinní příslušníci. Přivítání bylo velmi vřelé. Na mnoha účastnících zájezdu bylo ale vidět, že je pro ně také těžké vstřebat konec této kapitoly.

ZÁVĚREM BYCHOM CHTĚLI VŠEM ZÚČASTNĚNÝM PODĚKOVAT ZA KRÁSNÝ LYŽÁK A POPŘÁT JIM MNOHO ÚSPĚCHŮ V DALŠÍM ROZVÍJENÍ LYŽAŘSKÝCH ČI SVOWBOARDOVÝCH DOVEDNOSTÍ.