LVVZ - 7. ročník - sobota

LVVZ 2022 7. ročník – 6. den

Vážení čtenáři, dovolte nám, abychom Vás seznámili s průběhem našeho lyžařského výcviku, pro dnešek se dnem šestým, posledním.

No a je tu sobota, den šestý a poslední. Budíček byl pro žáky po včerejší živé diskotéce trochu náročnější, samozřejmě to všichni zvládli. Po snídani měli trochu času na zahájení balení a úklidu, jelikož pro dnešek byl na závěrečné lyžování a hlavně "závod" zvolen svah za chatou. Pravdou je, že dvě žákyně kvůli lehkým žaludečním obtížím, na svah nešly, ale o to více se jali svým kamarádům a kamarádkám fandit a v neposlední řadě také pořizovat nezbytnou fotodokumentaci. Po lehkém rozlyžování byla postavena slalomová trať a na frekventanty již čekalo vyvrcholení jejich týdenního snažení - závod, i když tento název je značně nadnesený. Čas byl samozřejmě měřen, dokonce byly po té na chalupě i vyhlašovány výsledky, ale vítězi byli samozřejmě všichni, a to nejen proto, že dojeli do cíle, ale hlavně proto, že svůj lyžařský a snowboardový potenciál výrazně posunuli o mílové kroky kupředu.

Pak jsme se přesunuli zpět na chalupu a šli na poslední, tradičně výborný, oběd. Po jídle přišlo vyhlašování výsledků závodu a celkové hodnocení kurzu. Nedalo mi to a celý kurz jsem musel pochválit a dokonce jsem jim upřímně přiznal, že to byl pro mne nejlepší kurz. Ne snad po sportovní stránce, ale po té společenské a sociální určitě ano. Velké poděkování také zasloužili všichni instruktoři a v neposlední řadě také "pan domácí", který se o nás po celou dobu pečlivě staral. No a po těchto oficialitách se jídelna penzionu Pavel proměnila v tzv. "slzavé údolí", kdy mnoho nejen frekventantek dalo průchod svým emocím.

Musím přiznat, že i pro nás pedagogy to byla dojemná chvíle, člověk si v tu chvíli uvědomí, že veškerá ta práce, kterou jsme věnovali přípravě a organizaci stála za to. Právě pro tyto silné emoce jsme přesvědčeni, že se kurz žákům líbil a to je to, proč to děláme, to je ta nejlepší odměna. Samozřejmě i my jsme se naučili něco nového, například modifikaci her, které jsme hráli v dětství také. Zřejmě nejzajímavější a hlavně nejoblíbenější byl "ovladač" - vřele Vám doporučuji si od dětí zjistit, oč šlo. A kdyby náhodou nechtěli spolupracovat, tak se s důvěrou obraťte na nás, rádi Vám vše objasníme.

No a pak už přijel autobus, my se tzv. nalodili a cca v 16:45 se bezpečně a v pořádku vrátili do Dobrušky, kde se frekventanti rozběhli do náručí svých rodičů a my tam najednou byli sami.

JEŠTĚ JEDNOU DĚKUJEME VŠEM "ÚČASTNÍKŮM ZÁJEZDU" ZA SKVĚLÝCH 6 DNÍ