Po krásném pondělku plném zážitků přišlo úterý, den druhý. Hned při probuzení bylo jasné, že se na nás svatý Petr opravdu nezlobí a asi nás má rád, protože obloha byla vymetená a až kýčovitě azurová. Vstávání frekventantů bylo nečekaně snadné, plánovaný budíček byl skoro až zbytečný, jelikož při našem příchodu na pokoje všichni již konali tradiční ranní úkony, o kterých vlastně není ani třeba psát.
Po výborné snídani jsme se tedy vypravili na svah. Při běžném rozčlenění žáků do družstev, všichni začali svědomitě plnit zadání. Velmi brzy jsme však zjistili, že již druhý den kurzu, skupiny výkonnostně neodpovídají realitě. Ovšem vzhledem k tomu, že jsme kurz moderní, okamžitě jsme operativně přistoupili k přerozdělení účastníků. Tím pádem nám na cvičné loučce zbyli pouze tři žáci a ani ti tam nezůstali příliš dlouho a následovali ostatní na svah. Podotýkám, že je skutečně teprve úterý, den druhý. Ostatní zdokonalovali dlouhý, ale především střední oblouk a ti, kteří ještě včera hoblovali cvičnou loučku, dnes zkušeně brousili svah a vzhůru stoupali pomocí „šlepru“. Nejen počasí bylo skvělé, ale i tzv. „podmínka“, čili kvalita úpravy sjezdovky, byla na poměry Orlických hor až neskutečná. Lyžování téměř připomínalo sen a tak není divu, že jsme málem zmeškali odchod na oběd.
Dopolední zaměstnání bylo natolik intenzivní, že v době poledního klidu mnozí odpočívali a někteří dokonce spali, určití jedinci i hlasitě. Ovšem odchod na odpolední zaměstnání nezmeškal žádný z nich, vždyť by to byla věčná škoda. Vedoucí Martin pro žáky připravil slalomové branky různých obtížností, jejichž zdolávání se většina věnovala celé odpoledne. I když názvy branek „krátké vajgly, fousy či přesýpací hodiny“ zněly záhadně, skutečnost složitá nebyla. Program se však logicky neobešel bez pečlivého dohledu jak instruktorů, tak i nás pedagogů. Svůj specifický program měli samozřejmě i včera zmínění „lachtánci“, naši milí snowboardisté, kteří se do zdolávání branek nepouštěli, avšak jejich práce s těžištěm a kloubním rozsahem byla úžasná. Další interakcí bylo, že jsme všem po cca hodině a půl nabídli variantu pokračovat v jízdách sjezdovkou, či odejít na penzion, protože na některých se začínala projevovat únava. K našemu překvapení variantu b) využili pouze čtyři žáci.
A ze svahu se nikomu dalšímu moc nechtělo, čili 16 hodina byla vlastně nemilým překvapením. Následovala již vlastně rutina, přesun na penzion, sváča, případně „hygiena“, zřídka společenské hry, převážně však „odpadnutí“ a to až do času večeře. Po ní následoval tradiční večerní program naplněný dělenou aktivitou v podobě přednášky na téma lyžařský servis a vybavení a procházky tajuplnou noční zimní horskou krajinou v předvečer úplňku. Následně jsme byli téměř šokování byť plánovaným, ale přesto velmi překvapivě nápaditým programem, který si pro sebe připravili frekventanti sami. Dokonce jsme skoro měli problém stihnout plánovanou večerku. Ale to jsme přeci nemohli dopustit a proto také mohli vzniknout tyto řádky a samozřejmě se těšíme na zítřejší pokračování, o kterém vás zcela jistě budeme opět informovat.
Mgr. Robert Šebek